Záchranářský výcvik

Pokud máte zájem o záchranářský výcvik, kontaktujte výcvikáře předem. Výcvik probíhá většinou v terénu, ne na cvičišti.

Pravidla pro záchranářský výcvik

Výcvik je zaměřen na přípravu psů ke zkouškám a atestům záchranných psů.
Vzhledem k tomu, že výcvik záchranářského psa je velmi časově náročný (trvá několik let, než je pes schopen praktického nasazení) a je náročný na práci figurantů i instruktorů, vytvořili jsme tato pravidla.

Tento druh výcviku je vysoce specializovaný a je určen pouze pro vážné zájemce z řad členů klubu.
Požadujeme, aby se každý, kdo se rozhodne pro tento druh výcviku, stal do jednoho roku členem některé záchranné brigády v České republice a bude kladem důraz na to, aby do dvou let od počátku výcviku složil alespoň některou základní záchranářskou zkoušku.

• Každý se účastní výcviku na vlastní riziko. Výcvikáři ani klub nenese odpovědnost za případné zranění psovoda nebo psa.
• Vzhledem k tomu, že výcvik neprobíhá vždy jen na cvičáku, sledujte nástěnku. Tam je napsáno, kdy a kde bude výcvik. Pokud není napsáno nic, výcvik není.
• Každý je povinen se výcvikářům omluvit. A to buď písemně e-mailem, nebo lépe zprávou SMS na mobil. Ať zbytečně nečekáme na někoho, kdo nepřijde. Kdo se třikrát po sobě neomluví bude vyloučen ze skupiny.
• Nezapomeňte s sebou vzít hlavně misku, dostatek vody pro psa, hračky nebo pamlsky, kvalitní vodítko a obojek nebo postroj na uvázání psa, případně dlouho šňůru, baterku, dobré obutí i oblečení a hlavně hodně trpělivosti.
• Pes přicházející na tento výcvik, musí mít zvládnutou základní poslušnost - odložení, přivolání.
• Na výcvik chodit pravidelně.
• Hlavní slovo má vždy výcvikář. Každý je povinen dbát jeho instrukcí.
• Každý musí počítat s tím, že i on bude pomáhat jako figurant – být přítomen po celou dobu výcviku. Při figurování dbát přesně instrukcí výcvikáře nebo psovoda.

Povídání o záchranářském výcviku

Je mnoho způsobů, jak zabavit svého psa i sebe. Záchranářský výcvik je ale trošku víc než jen zábava. I když ho provozujeme jen sportovně, jeho konečným cílem je záchrana lidského života. Je náročný na čas, vybavení a fyzickou zdatnost obou partnerů (pána i psa), ale když tomu propadnete, je to nádherný a smysluplný koníček.

Tento výcvik lze provozovat s libovolným plemenem. Méně vhodná jsou obří a naopak trpasličí plemena. Také psi se složitě upravovanou a choulostivou srstí nelze zároveň cvičit i vystavovat. Pro záchranářský výcvik se hodí psi, kteří se dají naladit na míček, výborně štěkají, nejsou agresivní na lidi ani na jiné psy, mají skvělý nos, minimálně je zajímá zvěř a jsou velmi rychlí a aktivní. Snad jen zvířata nadměrně osrstěná se nehodí pro vyhledávání v náročných venkovních terénech. Snad jen psi na spodní hranici kohoutkové výšky mají na některých překážkách menší problémy.

Obsahem záchranářského výcviku a záchranářských zkoušek je nejen vyhledávání ztracených osob v různém prostředí, ale i cviky poslušnosti v celém rozsahu sportovního výcviku, stopování a poměrně náročné překážky. U nás existuje několik organizací, které tento výcvik uskutečňují a pořádají zkoušky, největší je Svaz záchranných brigád kynologů ČR ( SZBK - www.zachranari.cz ). Zájemci o výcvik mohou kontaktovat záchrannou brigádu v místě svého bydliště. Jednotlivé regionální brigády mají většinou vlastní webové stránky. Je ovšem vhodné, aby pes měl už základní výcvik, zhruba na úrovni zkoušky ZPU1. Důležité je zvládnutí štěkání na povel.

Zkušební řády u nás platí dva – jednak náš národní a jednak mezinárodní IRO .
Jednotlivé zkoušky se v detailech liší, ale principiálně jsou oba řády sestaveny stejně. V obou je vstupní zkouška do systému záchranářských zkoušek – v našem řádu se jmenuje Zkouška záchranářské způsobilosti (ZZZ), v mezinárodním RH-E. Tato zkouška prověřuje základní vlastnosti a schopnosti psa. Zkoušku ZZZ mohou skládat i nečlenové SZBK, ovšem je nutné členství v jiné kynologické organizaci (např. v běžném výcvikovém klubu). Dále se výcvik větví do několika směrů a v každém z nich jsou zkoušky odstupňovány podle náročnosti.

Je to výcvik vyhledávání v sutinách, ve vodě, v lavinách, v terénu a stopování. Každý pes se tedy specializuje na to, co mu jde nejlépe. Pro psy s kohoutkovou výškou do 35 cm se používají menší překážky na skok do dálky, do výšky, užší roura na plazení a podobně. Pes i psovod musí mimo to dokázat svou fyzickou zdatnost v rámci tzv. vytrvalostních zkoušek, které se opakují vždy po 1,5 roce. Při nich musí pes uběhnout u kola 20 km v časovém limitu 2,5 hod, ve druhém stupni psovod jede 10 km na kole a 10 km se psem běží a ve třetím přibývá ještě 1 km plavání.

Zkušební řády

Národní zkušební řád záchr.psů - www.cz-pes.cz/zkusebni-rad-zachranari.php

Zkušební řád IRO - www.cz-pes.cz/zkusebni-rad-iro.php