Je mnoho způsobů, jak zabavit svého psa i sebe. Záchranářský výcvik je ale trošku víc než jen zábava. I když ho provozujeme jen sportovně, jeho konečným cílem je záchrana lidského života. Je náročný na čas, vybavení a fyzickou zdatnost obou partnerů (pána i psa), ale když tomu propadnete, je to nádherný a smysluplný koníček.

Tento výcvik lze provozovat s libovolným plemenem. Méně vhodná jsou obří a naopak trpasličí plemena. Také psi se složitě upravovanou a choulostivou srstí nelze zároveň cvičit i vystavovat. Pro záchranářský výcvik se hodí psi, kteří se dají naladit na míček, výborně štěkají, nejsou agresivní na lidi ani na jiné psy, mají skvělý nos, minimálně je zajímá zvěř a jsou velmi rychlí a aktivní. Snad jen zvířata nadměrně osrstěná se nehodí pro vyhledávání v náročných venkovních terénech. Snad jen psi na spodní hranici kohoutkové výšky mají na některých překážkách menší problémy.

Obsahem záchranářského výcviku a záchranářských zkoušek je nejen vyhledávání ztracených osob v různém prostředí, ale i cviky poslušnosti v celém rozsahu sportovního výcviku, stopování a poměrně náročné překážky. U nás existuje několik organizací, které tento výcvik uskutečňují a pořádají zkoušky, největší je Svaz záchranných brigád kynologů ČR ( SZBK - www.zachranari.cz ). Zájemci o výcvik mohou kontaktovat záchrannou brigádu v místě svého bydliště. Jednotlivé regionální brigády mají většinou vlastní webové stránky. Např. pražská brigáda je na adrese www.kaskady.cz/zbkp/, nebo záchranná brigáda kraje Vysočina www.sweb.cz/zbkvysocina/. Je ovšem vhodné, aby pes měl už základní výcvik, zhruba na úrovni zkoušky ZPU1. Důležité je zvládnutí štěkání na povel.

Zkušební řády u nás platí dva – jednak náš národní a jednak mezinárodní IRO .
Jednotlivé zkoušky se v detailech liší, ale principiálně jsou oba řády sestaveny stejně. V obou je vstupní zkouška do systému záchranářských zkoušek – v našem řádu se jmenuje Zkouška záchranářské způsobilosti (ZZZ), v mezinárodním RH-E. Tato zkouška prověřuje základní vlastnosti a schopnosti psa. Zkoušku ZZZ mohou skládat i nečlenové SZBK, ovšem je nutné členství v jiné kynologické organizaci (např. v běžném výcvikovém klubu). Dále se výcvik větví do několika směrů a v každém z nich jsou zkoušky odstupňovány podle náročnosti.


Je to výcvik vyhledávání v sutinách, ve vodě, v lavinách, v terénu a stopování. Každý pes se tedy specializuje na to, co mu jde nejlépe. Pro psy s kohoutkovou výškou do 35 cm se používají menší překážky na skok do dálky, do výšky, užší roura na plazení a podobně. Pes i psovod musí mimo to dokázat svou fyzickou zdatnost v rámci tzv. vytrvalostních zkoušek, které se opakují vždy po 1,5 roce. Při nich musí pes uběhnout u kola 20 km v časovém limitu 2,5 hod, ve druhém stupni psovod jede 10 km na kole a 10 km se psem běží a ve třetím přibývá ještě 1 km plavání.